O NÁS
Již od dětství mne zajímalo vše okolo přírody a hlavně pejsci. Mými prvními psími kamarády byla Arka mé babičky, malá kníračka pepř a sůl a o pár let později krásný německý ovčák jménem Brit. Svého vlastního pejska jsem se dočkala až v roce 1988, kdy mi rodiče pořídili fenku trpasličího stříbrného pudla Janette Stříbrný déšť, které jsme říkali Žanynka. Byla to naše psí učitelka a na ní jsme odchovali první štěňátka. Dnes je Žanynka již v psím ráji, ale nikdy na ní nezapomeneme. Prožila s námi krásných 14,5 roku.
První štěňátka byla odchována na chovatelskou stanici "z Čimic". Jelikož jsem nebyla ještě plnoletá, byla v roce 1990 chovatelská stanice zaregistrována na mojí mamku. Na tuto chovatelskou stanici byly odchovány 2 vrhy trpasličích stříbrných pudlů. Ze druhého vrhu jsem si nechala dceru Žanynky jménem Baby z Čimic, které říkáme Bobinka. S touto fenkou jsem začala sbírat své první výstavní zkušenosti. Fenka sice nepatřila mezi výstavní šampiony, ale výstavy ji moc bavily. Dnes si užívá zaslouženého důchodu a dělá nám radost už víc jak 15 let.
V době, kdy k nám dorazila zpráva, že si musíme znovu zažádat o mezinárodně chráněný název chovatelské stanice, jsem byla již plnoletá, a tak jsem si v roce 1996 zaregistrovala mezinárodně chráněný název chovatelské stanice "z Pašerácké lávky". Tento pro někoho zvláštní název pochází z mých milovaných Orlických hor, kde na řece Divoké Orlici je lávka s tímto názvem, kudy v minulých stoletích pašeráci pašovali zboží do Čech.
Bobinky jediná štěňátka již byla zapsána na tuto mojí chovatelskou stanici. Z tohoto vrhu jsem si nechala drobnou fenečku Anett Silver z Pašerácké lávky, naší Andulku. Tato fenečka zůstala drobná i v dospělosti a při bonitaci byla přeřazena do nejmenšího rázu pudlů, rázu toy. S touto fenečkou jsem projela půlku Evropy po výstavách a dosáhla s ní četných výstavních úspěchů. Jen na titul nejvyšší nedosáhla. Neměla jsem tehdy vlastní auto a byl pro mne tedy docela problém dostat se na jakoukoliv výstavu, natož zahraniční.
Andulka bohužel nikdy neměla vlastní štěňátka. Byla příliš drobná a v té době jsem v celé Evropě nenalezla žádného vhodného krycího pejska. Takže jsem se jejích potomků nikdy nedočkala.
Po štěňátku jsem však toužila a již dlouho jsem pokukovala po pražských krysařících. Líbila se mi hlavně jejich povaha a chtěla jsem si ověřit, zda je opravdu pravda vše, co se o těchto psích skřítcích píše. A tak jsem začala shánět fenečku krysaříčka. Po mnoha pokusech jsem se nakonec dostala až k pí. Kopečkové, které se v její chovatelské stanici Černá orchidej jednoho červencového dne roku 2005 narodily dvě krásné psí holčičky a jedna z nich byla moje Mášenka. Mášenka mi plně potvrdila, že pověst krysaříka jako milého společníka a průvodce člověka, opravdu nelhala a stále mně udivuje, jak inteligentní pejsek krysařík je. Mášenka se poprvé stala matkou v roce 2008 a i když se nenarodila vytoužená fenečka, neodolala jsem a nechala si jejího syna Alfrédka, kterému nikdo neřekne jinak než Blecha Alfíček. Je mu sice jen pár měsíců, ale každého si zatím získal svou milou, přátelskou (někdy až moc) a hravou povahou.
V roce 2008 jsme s několika chovateli a majiteli pražských krysaříků založili Skupinu řízeného chovu. Tato skupina plně respektuje pravidla a povinnosti Klubu přátel psů pražských krysaříků a jejím cílem je zkvalitnění populace pražských krysaříků prostřednictvím důsledného sledování nedostatků, vrozených vad, nemocí a současně i předností našich krysaříků, tzv. kontroly dědičnosti. Do řízeného chovu byla zařazena i moje Mášenka a Alfrédek se tedy již narodil po rodičích zařazených do řízeného chovu.
(Praha, březen 2009)